Norsko 3/14

 Dnes je pondělí a my vyrazili na první trek. Nehlásili moc pěkné počasí, tak jsme se nedrželi plánu a výšlap na nejvyšší horu v údolí jsme posunuli až na další den. 

Tady ještě celá namotivovaná před prvním trekem. 😁

      Vyrazili jsme na trek, který nás zavedl až k obřím zrcadlům nad Rjukanem. Musím říct, že takhle první túra mi dala sakra zabrat a velice rychle jsem pochopila, že těchhle 14 dní bude pořádně bolet, protože nejsem na takovéhle túry dostatečně trénovaná. Ale co. Už jsem jednou tu, tak to prostě nějak zvládnu. Vyhlídky byly krásné. Zalesněné kopce, výhled na nejvyšší horu údolí, na kterou se chystáme zítra mě celkem vyděsil. Až jsem chvilku přemýšlela nad tím, že si další den budu muset dát pauzu na regeneraci.

 

     Cesta dolů byla snad ještě horší, než nahoru. Nevraceli jsme se stejnou cestou, ale po strmé straně kopce. Poprvé jsem si s sebou na túru vzala trekové hole. Nikdy jsem s nima nešla, ale jednou je mám, tak jsem se rozhodla, že není na co čekat a vyzkouším to s nimi rovnou. A musím říct, že se mi s nima šlo opravdu skvěle a nakonec jsem byla ráda, že je mám. 

     Cesta dolů se však neobešla bez komplikací. Samozřejmě. To bych nebyla já, aby se hned první den něco neposralo. 😁 Při lezení dolů přes obrovský šutr mi podjely moje mokré trekové boty a švihla jsem s sebou takovým stylem, že jsem zůstala viset z toho kamene.. A nešlo mi to ani tam, ani zpátky. Nakonec se mi to nějakým zázrakem povedlo bez dalšího pádu, ale odnesla jsem si odřené zápěstí, slušnou modřinu na vnitřní straně stehna - o které netuším, jak se mi tohle vůbec povedlo a naražený loket. A o moji krásné žluté bundě a batohu od bahna ani nemluvím. Takže jsem večer vyzkoušela hned kempovou pračku a sušičku. 

Totálně demotivovaná jsem večer zalezla do stanu a doufala, že přežiju další den. 

Šárko, ty si ale kráva. Vždycky vymyslíš takovou pitomost. Však ani chození po horách vlastně nemáš ráda! 😂🤷‍♀️

Tak co, myslíte, že byl dobrý nápad jet na treky do Norska? 

Pa Š. ❤