Norsko 4/14

Dnešní ráno sakra bolelo. Noc byla trochu teplejší, než ta předchozí, takže jsem se v noci nevzbudila zimou. Poznatek 1 - na příští výmysl si pořídím lepší spacák. Nemám špatnej. McKinley péřovej, lehoučkej, ale je letní. Komfort 10°, extrém -7°. Takže ne úplně do těch destinací, které si většinou volím. Karimatka je super, s tou jsem moc spokojená.. a když si vygooglíš, že ta tvoje alumatka se dává stříbrnou vrstvou nahoru a ne dolů - jak ti poradili ostatní táborníci, tak je taky super.. od země mi vůbec nebylo chladno. Zato po včerejší túře mě takovým způsobem bolely záda a nohy, že jsem myslela, že z toho stanu nevylezu. Ne nadarmo se říká, že ženská vydrží víc, jak člověk. Tak jsem se prostě hecla, řekla jsem si, že nebudu sračka a prostě to nějak dám. Pomalu. Třeba zase poslední. Ale dám to. Trochu jsem o tom opět začala pochybovat po prvních metrech do kopce. Začaly mě kromě kyčle bolet plíce. No jo. Těžkej život s astmatem. Tím spíš, že nejsou zvyklé na takovou zátěž. První kilometr je nejhorší. A pokaždé mě sakra bolí, než se dostanu do té rutiny a jdu. Chvilku jsem byla poslední..chvilku předposlední..nejde se po pěkném vyšlapaném chodníčku. Škrábeš se nahoru přes větší či menší šutry.. chvilku se jde na hovno..za chvíli je to jiné a jde se na ještě větší hovno..když jsem zjistila, že ani zdaleka nejsem poslední. To pro mě byla taková motivace, že byste ani nevěřili. A v tu chvíli jsem prostě věděla, že to dám. Že se nahoru vyškrábu. Vyhledy byly epické! Norsko je nádherné. Hodně mi připomíná můj oblíbený sever Skotska.

Ještě jsem Vám neřekla, jak se jmenovalo tohle moje dnešní trápení. Gaustatoppen. 1883m.n.m. Nejvyšší vrchol kraje Telemark. Při dobré viditelnosti jde z tohoto vrcholu vidět zhruba šestina celého Norska. 60 000km². Samozřejmě. Tohle vše jde vidět v případě, že na Gaustatoppen nelezu já. Asi 500m před vrcholem, který byl stále v mlze začalo hustě mrholit, foukal studený vítr. Šla jsem v triku a vítr byl lehce nepříjemný. Byla jsem ale pořádně z výšlapu rozehřátá, takže mi zima nebyla. Konečně jsem se dostala až na vrchol, kde bylo úplně bílo a nešlo vidět na 2 metry. 😂 Oblékla jsem nepromokavou bundu. (Na převlečení do suchého jsem absolutně neměla). Posvačila jsem, protože od snídaně už bylo daleko a kručelo mi v břiše, vyfotila jsem se a vydala jsem se na cestu dolů. Ostatní se nahoře ještě zdrželi, protože čekali na 10.hodinu, kdy se měla nahoře otevírat restaurace s vyhlášenýma wafflema. Tohle jsem si ale nechala ujít a namotivovaná tím že jsem při výšlapu nebyla poslední jsem se vydala dolů. Je to fajn pocit, když víš, že to nejsi zcela výjimečně ty, na koho se čeká. 😆

Pár lidí z naší skupiny mě v průběhu sestupu doběhlo. Tak jsme šli dolů společně. K autobusu jsme dorazili jako první. Převlékla jsem se do suchého (což bylo těžké, protože jsem měla špatně utaženou hadičku na hydrovaku a voda mi vytekla do suchého oblečení). 😁 Jasné. Celá Šárka. Koho to ještě překvapuje?

Když dorazili naši zbylí turisti, vyrazili jsme do kempu, kde jsme se zabalili a vyrazili jsme do dalšího kempu cca o 100km dál. Ubytovali jsme se v horské chatě Dagali Fjellpark. Ubytoval nás Čech, který chatu provozuje. Na dva dny jsme měli možnost spát na chatě. Neváhala jsem ani chvilku. A dobře jsem udělala. Čekala mě měkká matrace v podkrovíčku, teplo a sucho! A jak jsem byla ráda! Večer se pustil pořádný slejvák. Ale je to Norsko. Ten můj slejvák ve stanu mě jestě určitě čeká! Pa Š. ❤