Obyčejně neobyčejný život snílka

 Ahoj!  Ještě žiju! Koho to překvapuje stejně jako mě?  Posledních pár dní bylo fakt náročných a proto se dostávám k pokračování až dnes..  Dneska nás čekal trek ke čtyřem vodopádům. Před samotným výstupem jsme se zastavili u nádherného vodopádu Vøringfossen.  U tohoto vodopádu vás vyplivne autobus, přejdete přes parkoviště a už koukáte na neuvěřitelný vodopád. Když jsem koukala dolů, připadalo mi to jak v jurském parku.  Pak jsme už vyrazili na náš trek.  10km s nesmyslným převýšením.. Cesta podél vodopádu lesem.. Bylo to brutální, co vám budu povídat... Ale vodopády nádherný. Po návštěvě prvního začalo pršet, pak přestalo, začalo, přestalo, začalo.. Už mě to nebavilo, tak jsem se vykašlala na bundu a šla jsem jen v triku. Naštěstí bylo teplo, zahřál mě taky ten pořádný výšlap.. Byla jsem úplně durch.. Za necelé 4 hodinky jsme byli zpět u autobusu..  Pojďte kouknout na pár fotek.  Úplná idylka, co? 😁  Všechny věci mokrý i přes pláštěnky a nepromokavé bundy.  Nyastølfossen.. A já dur

 Jsem na sebe dneska opravdu pyšná. Dnešek byl pro všechny rest day. Úplně bez jakéhokoliv programu. Ale jelikož jsem na téhle dovolené s partou nadšenců (čti - totálních bláznů) samozřejmě byly už včera naplánované asi tři varianty treků. Samozřejmě zlehka.. Nebojte!  No málem jsem se vyvrátila, když jsem měla hlasovat, jestli chci jít trek 22km nebo 15km.. 🤦‍♀️ magoři. Jo, být to běžná procházka.. Normální výlet, tak ještě 15 dám.. Ale tady?! S tímhle převýšením?! No to jste se snad zbláznili..  Ráno přibyla ještě jedna varianta - pro mě už teda mnohem snesitelnější - 6 km.  Proč jsem ale na sebe pyšná? Kvůli těm 6ti kilometrům? Tak to ses teda Šárko překonala..  Nee.. ale kvůli tomu, že jsem zvedla zadek (i když jsem nemusela) a šla jsem. A pozor. Šla jsem sama. Pro někoho normál, pro mě totálně vykročení z mojí komfortní zóny. Měla jsem stáhnuté offline mapy, uloženou trasu a prostě jsem šla. Co horšího se může stát, než že se vrátím.  A víte co? Nevrátila jsem se. Šla jsem si svý

Tak na tenhle den jsem se strašně těšila! A víte proč? Protože pro mě znamenal rest day!! 😁      Třetí den se říká, je kritický. Proto dnes byl v plánu odpočinek formou volitelných adrenalinových zážitků.       Na výběr byly motokáry a rafty.     Jelikož motokáry mě úplně neberou a z raftů mám fakt strach, rozhodla jsem se dopoledne trávit podle svého. Dlouho jsem si pospala, zašla jsem si na snídani, když už jsme ubytování na té chatě s možností snídaně a večeře.       Snídaně nebyla úplně nejlevnější, 150NOK (321,-) a s večeří to bylo ještě horší 250NOK (535,-).        Se snídaní jsem byla spokojená, byla formou švédského stolu.. Vajíčka, párky, šunka, sýr, müsli,.. A dokonce i waffle!! Moc jsem si pochutnala. A večeře byla volitelná ze tří jídel: burger a hranolky, losos a kaše, těstoviny se smetanovou omáčkou a se špenátem. Vybrala jsem si lososa.  Porce nic moc, neochucené.. Ani kaše, ani ryba.. Zasytilo mě to, ale nepochutnala jsem si.. A za 500,- jsem doufala v něco trochu lepš

Dnešní ráno sakra bolelo. Noc byla trochu teplejší, než ta předchozí, takže jsem se v noci nevzbudila zimou. Poznatek 1 - na příští výmysl si pořídím lepší spacák. Nemám špatnej. McKinley péřovej, lehoučkej, ale je letní. Komfort 10°, extrém -7°. Takže ne úplně do těch destinací, které si většinou volím. Karimatka je super, s tou jsem moc spokojená.. a když si vygooglíš, že ta tvoje alumatka se dává stříbrnou vrstvou nahoru a ne dolů - jak ti poradili ostatní táborníci, tak je taky super.. od země mi vůbec nebylo chladno. Zato po včerejší túře mě takovým způsobem bolely záda a nohy, že jsem myslela, že z toho stanu nevylezu. Ne nadarmo se říká, že ženská vydrží víc, jak člověk. Tak jsem se prostě hecla, řekla jsem si, že nebudu sračka a prostě to nějak dám. Pomalu. Třeba zase poslední. Ale dám to. Trochu jsem o tom opět začala pochybovat po prvních metrech do kopce. Začaly mě kromě kyčle bolet plíce. No jo. Těžkej život s astmatem. Tím spíš, že nejsou zvyklé na takovou zátěž. První

 Dnes je pondělí a my vyrazili na první trek. Nehlásili moc pěkné počasí, tak jsme se nedrželi plánu a výšlap na nejvyšší horu v údolí jsme posunuli až na další den.  Tady ještě celá namotivovaná před prvním trekem. 😁       Vyrazili jsme na trek, který nás zavedl až k obřím zrcadlům nad Rjukanem. Musím říct, že takhle první túra mi dala sakra zabrat a velice rychle jsem pochopila, že těchhle 14 dní bude pořádně bolet, protože nejsem na takovéhle túry dostatečně trénovaná. Ale co. Už jsem jednou tu, tak to prostě nějak zvládnu. Vyhlídky byly krásné. Zalesněné kopce, výhled na nejvyšší horu údolí, na kterou se chystáme zítra mě celkem vyděsil. Až jsem chvilku přemýšlela nad tím, že si další den budu muset dát pauzu na regeneraci.        Cesta dolů byla snad ještě horší, než nahoru. Nevraceli jsme se stejnou cestou, ale po strmé straně kopce. Poprvé jsem si s sebou na túru vzala trekové hole. Nikdy jsem s nima nešla, ale jednou je mám, tak jsem se rozhodla, že není na co čekat a vyzkouší

     V 9 ráno jsme dorazili na první  naplánované místo v Norsku. Ke kostelu Heddal stavkyrkje. Je to farní kostel, který se nachází ve vesnici Heddal. Kostel je jedním z 28 dochovaných roubených kostelů v Norsku a je považován za největší z roubených kostelů. Jeho kapacita je až 180 lidí. Byl postaven celý že dřeva na počátku 13.století a byl zasvěcen Panně Marii.       Poté jsme se vydali na krátkou procházku po okolí a vyrazili jsme do městečka Rjukan, kde jsme si nakoupili a vyrazili do kempu ubytovat se.        Město Rjukan je velmi zajímavé a patří mezi památky UNESCO. Rjukan leží v hlubokém údolí v kraji Telemark 150 km západně od Osla. Město je obklopene strmými horami a každý rok bylo od září do března odříznuté od slunečního svitu.     Na nedalekou horu bylo  nainstalováno několik obřích zrcadel, které pro obyvatele slouží jako umělé slunce. Zrcadla jsou tři a jsou velká 28 metrů čtverečních. Zrcadla odráží paprsky a do města v údolí přináší světlo. Zrcadla jsou schopna osvit

 Ahoj!  Je začátek srpna a já jsem se vydala na 14ti denní "dovolenou" do Norska.. Nechtělo se mi úplně samotné a když jsem narazila na opavskou cestovku Layno tour, bylo vymalováno. Nemám ráda úplně válecí dovolené, tak jsem byla mile překvapená z téhle cestovky, která pořádá hodně akční dovolené.  Přiblížil se termín odjezdu, nabalila jsem si krosnu a v sobotu ve 2 ráno mě autobus vyzvedl v Olomouci.  Měla jsem s sebou krosnu Osprey 65l a dostala jsem se na váhu 23kg. 🤦‍♀️        Vyrazili jsme na cestu.. Kromě Opavy, Ostravy a Olomouce jsme pak zastavovali v Brně, Praze a Ústí nad Labem. Takže ať už jste odkudkoliv, své nástupní místo určitě najdete.       Naše cesta vedla přes Německo, do Polska, v Polsku jsme se nalodili na trajekt do Švédska a odtud už konečně do Norska.       Heslem cestovky Layno Tour je "Live x Ride x Party". Což se potvrdilo ještě než jsme vyjeli z ČR. Opravdu se v autobuse hodně pilo. 😆 Na seznámení každý dostal panáčka, delegáti byli od