Co se to děje?! Jaro v obrázcích.

- října 01, 2020

Ahoj,

vítám Vás zase po dlouhé době článkem. Co se to děje?! Nechápu, co se teď s mým životem děje a proč se to děje. Už několik měsíců jsem úplně mimo. Velká a významná část mého života, která skvěle fungovala už najednou nefunguje. A přišlo to jako rána z čistého nebe. Nechtěla jsem.. Nečekala jsem to.. A přesto se to všechno stalo. Připadá mi to jako otřesná noční můra, ze které se nemůžu probudit.. Jako bych se před pár měsíci potopila pod hladinu a už se nemohla vynořit..

Ale život jde dál a tyhle rány nás dělají silnějšími.

Před několika měsíci bych si ani nedokázala představit, kolik síly dokáže v člověku vzbudit pád na dno.

Nechci tu rozebírat detaily..ani se na to upřímně ještě necítím..a na druhou stranu to ani rozebírat nechci.. Ale život jde dál..ať už chceme, nebo ne..

Pojďte se teď podívat na střípky z mého života.. Všechno z "doby před"... Ale doufám, že to špatné je už teď za mnou a zase bude líp. 🐸🍀

V únoru jsem vyrazila na týdenní lyžařský kurz (který byl povinný v mém studiu v Berouně).

..na to, jak se mi tam nechtělo, jsem si to vlastně moc užila.. Až na ty běžky.. Tohle byla snad jediná chvilka, kdy jsem na nich stála a neležela jsem někde v závěji.. :D

Musela jsem zase doplnit pár kousků od úžasné an.ywhere.. ❤

No podívejte, jak nádherně zabalené Vám to příjde.. ❤

Pak přišla karanténa. Školu i školku nám zavřeli, takže jsem byla na home office.. Hodně času jsem trávila ve škole, kde je stále co dělat, i když tam nejsou děti.. Přesto jsem měla najednou spoustu volného času.. Hodně jsem četla...

...četla a malovala...

Často jsem navštěvovala kamarádku z práce.. Která byla na home office a už mi fakt chyběla.. ❤

Druhý den po tom, co se všechno zavřelo jsem měla 30. narozeniny.. Nejsem moc na žádné velké oslavy, proto jsem je oslavila jen se svou nejbližší rodinou a s přítelem..

Dostala jsem mimo jiné můj vysněný cestovní pressovač.. A jsem z něj nadšená!!!

Upekla jsem svůj první chleba..

Povedl se myslím krásně.. Od té doby ho peču snad každý týden..

Začala jsem běhat...

Ale taky jsem hodně jedla.. 😀

Mamča mě (už tradičně) vzala na narozeniny do Zlína ke keramikům Vyoralovým (zase jsem tam nakoupila milion věcí!!) a mohla jsem tak podpořit lidi, kteří se rukama živí a zrušení všeho..včetně jarmarků a trhů jim vážně zrovna nepomohlo..

Od holek v práci jsem dostala tuhle krásnou kytku, která mi neumře.. :D (vědí totiž, jaký jsem zahradník..) :D

Koupila jsem si nádhernej batoh Herschel, který jsem okukovala strašně dlouhou dobu..

Přečetla jsem naprosto geniální knížku od holky, před kterou vážně smekám.. A jen tiše závidím její odvahu..

Doplnila jsem zásobu olejů Renovality.. Už mi jich doma ubylo a prostě musím mít všechny.. :D

Bohužel!! na moje narozeniny nezapomněly ani mé kolegyně v práci a po karanténě mi připravily oslavu s překvapením...

Brodila jsem se sněhem..

Musela jsem zvládnout akrobacii..

Vylézt na Mt.Everest..

Procestovat na kole celý svět..

Ví, jak nemám ráda být někde středem pozornosti.. A daly mi co pro to.. 😀 ale stejně je miluju..lepší kolegyně si nemůžu ani přát..❤

Zase s holkama z práce jsme vyrazily do Olomouce na cestovatelskou besedu Ladislava Zibury (kterého mám fakt ráda a přečetla jsem od něj vše). Byly jsme na "za 40 dní pěšky do Jeruzaléma" a byla to dokonalost..

Po zkoušce v Berouně jsem se rozhodla navštívit Karlštejn (po karanténě tam skoro nikdo nebyl, tak jsem měla dokonce soukromou prohlídku)..

U Berounky..

Často jsem po karanténě navštěvovala kavárny, protože to mi fakt chybělo...

Úspěšně jsem ukončila školu a nastoupila jsem do mateřské školky..

Dostala jsem nového mazlíčka - řasokouli Ludvíka..

Koupila jsem si nové auto.. ❤❤❤

Po 15ti letech jsem byla v zoo v Lešné..a zjistila jsem, že to fakt nemám ráda.. Je mi vždycky strašně líto všech těch zvířat, co jsou tam zavřená a jenom je někdo očumuje..

Potřebovala jsem změnu..