Nečekaná dovolená na poslední chvíli

 Ahoj, 

dnes jsem tu s článkem, kde se s Vámi chci podělit o mou nečekanou cestu do země, kterou mám už strašně dlouho na svém Bucket Listu... A stejně, jako u mnoha dalších zemí, které se mi tam objevují jsem i tady myslela, že je to sakra vzdálená budoucnost..nebo jen sen, který se stejně nikdy nesplní.. 

V pátek 6.srpna přišla moje kolegyně a kamarádka s tím, že se cizincům otevřelo Skotsko a že by konečně mohla jet navštívit dceru, se kterou se přes rok neviděly.. Ale neumí anglicky, sama nikdy neletěla.. A na úplný sever Skotska, kde její dcera žije, by se sama v životě nedostala.. A nikdo z rodiny s ní - takhle na poslední chvíli, než začne školní rok - jet nemůže. "A co kdybys se mnou jela Šári ty?"

Tahle věta odstartovala všechno.. Proč ne?! Stejně jsem na srpen neměla nic naplánovaného (vzhledem k tomu, že přítel šel nečekaně na neschopenku, kvůli zánětu šlach).

A tak začal shon shánění letenek, testů a všeho dalšího.

Protože mám za sebou obě dávky očkování, měla jsem zmírněné podmínky vstupu, které ale i tak byly docela náročné. 

Negativní antigenní test z ČR, ne starší, než 72 hodin, vyplněný skotský dotazník Passenger Locator Form a druhý den po příletu test na Covid ve Skotsku, který jsme musely mít objednaný už před odjezdem. 

První problém nastal s antigenním testem u nás - v ČR.. Většina míst o víkendech netestuje, nebo byla beznadějně obsazená. A protože se nám podařilo sehnat letenky už na středu ráno, neměly jsme jistotu, že i když půjdeme na test v pondělí hned ráno, budeme mít výsledek včas.. 

Nakonec nám ale nic jiného nezbylo a našly jsme si testovací místo, kde testovali bez objednání a v pondělí ráno jsme už v 6hodin byly na místě. 

Kupodivu byly výsledky velmi rychle a my mohly vyrazit do Skotska. 

Odlétaly jsme z Prahy, takže nás čekala 3hodinová cesta vlakem. 

Na letišti jsme byly s dostatečným předstihem a čekal nás asi dvouhodinový let do Edinburghu. 

Po příletu do Skotska mi bohužel nešel internet v telefonu, takže jsem byla trochu nervózní, protože do cíle zbývalo ještě něco přes 6hodin.. Když je člověk zvyklý, že má internet neustále po ruce, najednou zjistí, že je bez něj jako bez ruky. První drobný zádrhel nastal na letišti, kdy jsme hledaly náš autobus. Na jízdence bylo označené nástupiště, které však neodpovídalo. Autobusové stanoviště procházelo rekonstrukcí, takže autobus odjížděl odjinud.. Číslo autobusu na jízdence nebylo.. Jízdní řád absolutně k ničemu a moje angličtina není zrovna ideální.. A k tomu ještě skotský přízvuk místních, který Vám v mírně stresové situaci taky zrovna moc nepomůže. Naštěstí se nám podařilo najít správný autobus a vyrazily jsme na sever. Čekal nás už jen jeden přestup na druhý autobus, který nás z Edinburghu převezl do města Inverness, odkud jsme měly dále pokračovat autem s kamarádkou Pavlínkou. 

Když jsme vystoupily v Inverness, řidič nám ze zavazadlového prostoru vytáhl kufry. Potíž byla ale v tom, že červený kufr mojí kolegyně tam nebyl. Namísto něho tam stál jiný červený kufr. Řidič se omluvil, že za to bohužel nemůže a nemůže s tím nic dělat.. Řekl nám, že máme na jejich internetových stránkách najít dotazník o ztrátě zavazadla, vyplnit ho a čekat, jestli se někdo s naším kufrem ozve. Naložil cizí červený kufr do autobusu a odjel. To je ale situace, co? V tu chvíli jsem myslela, že mě švihne.. Aby toho nebylo málo, kolegyně to všechno zabila větou: "Já mám v tom kufru i pas. "

Už jsem se viděla, jak jedeme na velvyslanectví do Manchesteru, protože v Edinburghu před pár lety české velvyslanectví zrušili. 

V tu chvíli už se k nám přidala i moje kamarádka - kolegyně dcera - Pavlína. S angličtinou mnohem lepší, než je ta moje. Ale bohužel nezjistila nic jiného než my.. Tak jsme usoudily, že nám asi nezbude nic jiného, než prostě počkat, až se někdo ozve.. Jely jsme na kafe.. Na nákup a chystaly jsme se na cestu do cíle.. 

Štěstí se na nás ale usmálo a paní volala na telefonní číslo, které bylo uvedené ve formuláři, který se do kufru dostal společně s pasem (vidíte.. Nakonec všechno zlé je k něčemu dobré.. Nebýt té složky s pasem a formulářem by se k nám kufr pravděpodobně dostal až o pár dní později). Dalším štěstím bylo taky to, že paní z autobusu vystoupila s naším kufrem pouze ve vedlejším městě. I tak cesta do vedlejšího města trvala něco přes hodinu. Ty vzdálenosti ve Skotsku jsou teda něco.. Ne jak tady u nás, kdy máte nejbližší město sotva pár minut cesty. 

Dorazily jsme do Aviemore, předání kufru proběhlo hladce a my jsme celé šťastné vyrazily do našeho dočasného domova téměř na úplném severu Skotska v oblasti Highland. 

První, co mě fascinovalo byla obrovská stáda jelenů.. laní s koloušky, která se pásla hned vedle cest.. 

Domů jsme dorazily okolo 1 hodiny ráno a padly do postele. 

Pokud se Vám dnešní článek o Skotsku líbil, budu ráda za jakýkoliv komentář.. 

Další část článku bude brzy na blogu. Dočtete se v něm, jak mě překvapilo Skotské počasí, které nepřekvapilo jen mě, ale i místní.. Jak jsem trávila nejvíce svého času.. A taky jaké místo mě absolutně ohromilo.. ❤❤❤

Byly jste Vy na nějaké dovolené?? Nebo se někam chystáte?? 

Pa Š. ❤